Dokumenty
Dopis královéhradeckého biskupa Dominika Duky ze dne 18. listopadu 2009
![[PDF]](img/pdf.gif) Dopis královéhradeckého biskupa Dominika Duky ze dne 18. listopadu 2009
ve formátu PDF
Dopis ČBK ze dne 4. srpna 2009
Dopis ČBK ze dne 4. srpna 2009
ve formátu PDF
Matka Páně, památka — přítomnost — naděje
Dokument Mezinárodní papežské mariánské akademie Matka Páně, památka — přítomnost — naděje. V knize najdete také český překlad
apoštolské exhortace papeže Pavla VI. O mariánské úctě Marialis cultus. V roce 2011 vyjde druhé vydání této knihy.
Encyklika Jana Pavla II. Redemptoris Mater
Redemptoris Mater — encyklika Jana Pavla II. o blahoslavené Panně Marii v životě putující církve
z 25. března 1987.
Nanebevzetí Bohorodičky ve světle dokumentů magisteria
Nanebevzetí Bohorodičky ve světle dokumentů magisteria
(úvodní studie a překlad: C. V. Pospíšil). Brožura obsahuje apoštolský list Ineffabilis Deus (dogmatická definice
Neposkvrněného početí blažené Panny Marie) a apoštolskou konstituci Munificentissimus Deus (o pozdvižení Bohorodičky Panny Marie
s tělem i duší do nebeské slávy).
Maria — mateřská tvář Boha
Tato kniha je výsledkem mnohaletého vnitřního zápolení o vpravdě teologické
uchopení mariologie. Byla sepsána v první řadě pro křesťany, kteří mají
s mariologií a mariánským fenoménem určité problémy, ale pochopitelně
nejen pro ně. Autor sděluje velmi stručnou formou své velmi originální
a překvapující řešení těch nejzákladnějších mariologických otázek. Je-li
Maria mateřskou tváří první osoby Trojice, pak z toho jasně vyplývá, že
christologie mariologii nutně potřebuje jako doplněk, který je zase nutný
pro naši duchovní vyváženost a docela prostou lidskou normalitu.
Interdisciplinární přístupy k dokumentu Matka Páně
Akta ze sympozia, pořádaného Katedrou systematické teologie dne 16. září 2003
Mariologie a dogmatická teologie, zejména christologie a trinitologie
Příspěvek Prof. Dr. Ctirada Václava Pospíšila OFM, Th.D.
Panna Maria v intelektuální a duchovní formaci
Okružní list Kongregace pro katolickou výchovu La seconda assemblea diecézním ordinářům, rektorům seminářů a vedoucím
teologických fakult o „Panně Marii v intelektuální aduchovní formaci“, jedn. č. 1305/87, 25. 3. 1988: OR 2. 6. 1988.
Přeloženo podle znění v EV 11, č. 284—324. Originální znění v italském jazyce.
Obsah sborníku
Instrukce o historické pravdivosti evangelií.
Tato instrukce Papežské biblické komise vyšla v době 2. vatikánského koncilu. Ačkoli se nejedná o koncilní dokument,
většinou se vydává jako příloha dokumentů 2. vatikánského koncilu. Zpřístupňujeme český překlad profesora J. Merella také proto,
že poselství tohoto dokumentu nepozbylo nic ze své aktuálnosti.
Instrukce o historické pravdivosti evangelií ve formátu PDF
Communionis notio
List katolickým biskupům o některých aspektech církve pojímané jako communio
1. Pojem communio — společenství (řecky koinónia), kterému již v dokumentech II. vatikánského koncilu je
přikládán značný význam, vyjadřuje hluboké jádro tajemství církve a je schopen bezpochyby hrát klíčovou roli v úsilí o obnovu
katolické nauky o církvi (ekleziologie). Současnost nám předkládá mimořádně důležitý úkol: prohloubení chápání církve jako společenství.
Tím se otvírá širší prostor teologické reflexi tajemství církve, které je ve své podstatě přístupné stále novému a hlubšímu zkoumání.
Nyní však se v oblasti nauky o církvi někdy projevují názory, v nichž je pojetí církve jako „tajemství společenství“ chápáno
příliš úzce: především proto, že na jedné straně opomíjejí oprávněnou integraci pojetí církve jako společenství s pojetím církve
jako Božího lidu a mystického těla Kristova — a na druhé straně nepřikládají náležitou váhu vztahu mezi církví jako
společenstvím a církví jako svátostí.
2. Protože různé aspekty církve chápané jako communio mají velký věroučný, pastorační a ekumenický význam, uznala Kongregace
pro nauku víry za vhodné tímto prohlášením krátce připomenout a tam, kde je to nutné, také zdůraznit zásadní prvky učení,
které musí nutně platit jako nezbytné prvky i v budoucím procesu prohloubeného teologického poznávání.
Communionis notio — list katolickým biskupům o některých aspektech církve
pojímané jako communio
Paměť a smíření: církev a viny minulosti
Dokument mezinárodní teologické komise
Paměť a smíření: církev a viny minulosti — dokument mezinárodní teologické
komise
Divinum illud munus
Encyklika papeže Lva XIII. o působení Ducha svatého v církvi a v jednotlivých duších
Encyklika Lva XIII. Divinum illud munus vydaná v r. 1897 se stala významným podnětem k rozvoji pneumatologie
ve 20. století. Po více než 400 letech představuje první rozsáhlý dokument západního magisteria o Duchu svatém. Dodnes
se na něj odkazují pojednání věnovaná tomuto tématu, encykliku Jana Pavla II. Dominum et vivificantem nevyjímaje.
Zatímco encyklika Dominum et vivificantem vychází z janovské teologie a pohybuje se výlučně v oblasti ekonomie
spásy, Divinum illud munus vychází z tajemství Trojice a teprve na tomto základě rozvíjí učení o působení
Ducha svatého v církvi a v duši křesťana, v duchu teologie sv. Pavla. Obě encykliky se tedy jak tematicky,
tak svým pojetím vhodně doplňují.
Divinum illud munus — encyklika papeže Lva XIII. o působení Ducha svatého
v církvi a v jednotlivých duších
Křesťanství a ostatní náboženství
Dokument mezinárodní teologické komise z roku 1996
Záměrem dokumentu Křesťanství a ostatní náboženství je vyložit zásady pro teologické hodnocení různých náboženství
z křesťanského hlediska. Dokument postupuje spíše do hloubky než do šířky: mezi klíčová témata patří nezbytnost inkulturace
a vytříbené kultury dialogu, univerzální význam Ježíše Krista a Ducha a stálá aktuálnost křesťanské misie; zvlášť důkladně
se pojednává o univerzálním spasitelském poslání církve a o mezích náboženského pluralismu. Snad nejpalčivější otázkou je
nárok na pravdu jednotlivých náboženství. Dokument tvrdí, že dnešní křesťan se s tímto nárokem a zároveň v úctě
k ostatním nábožentvím „musí naučit prožívat určitou formu společenství, jejímž základem je Boží láska k lidem a která
se zakládá na Božím respektování lidské svobody“. Pro teology má zase „ohleduplná konfrontace s tímto nárokem hrát centrální
roli v každodenní teologické práci (…)“. Celý text je jistě výzvou nejen odborníkům teologům, ale i všem, kdo svou účast
na mezináboženském dialogu myslí vážně a upřímně. Úvodní studie C. V. Pospíšila OFM mj. přináší cenné informace
o mezinárodní teologické komisi, která dokument připravila, a stručně prezentuje názorové směry, jež jsou v něm zmíněny.
Křesťanství a ostatní náboženství — dokument mezinárodní teologické
komise z roku 1996
Evangelii nuntiandi
Apoštolská exhortace Pavla VI. Hlásání evangelia z 8. prosince 1975
Evangelii nuntiandi — apoštolská exhortace Pavla VI. z 8. prosince 1975
Apologie víry křesťanské
Apologie víry křesťanské
Podněty k šestistému výročí upálení mistra Jana Husa
Podněty k šestistému výročí upálení mistra Jana Husa
Zápolení o naději a lidskou důstojnost
Česká katolická teologie 1850—1950 a výzvy přírodních věd v širším světovém kontextu
V povědomí mnoha odborníků i laiků, věřících i nevěřících panuje přesvědčení, že katolická teologie se k přínosům přírodních věd a zejména k evoluční koncepci vzniku druhů a následně člověka stavěla jednoznačně odmítavě. Řekneme-li, že doposud zatím neexistuje ani jedna kritická studie, která by na rovině dějin teologie mapovala skutečné postoje odrážející se v dílech českých katolických teologů v posledních dvou staletích, zejména v období 1850—1950, pak to mnohé možná překvapí. Tato monografie proto představuje vstup na pole, které je prozatím zcela neprobádané. Ve třech kapitolách se tu prezentují a interpretují díla českých katolických teologů, v nichž se obráží jejich postoj k přínosům moderní astronomie, evoluční koncepce vzniku druhů a teorie evolučního vzniku lidstva. K hlubšímu porozumění výpovědím českých autorů je ovšem třeba zaměřit se také na kontexty, jimiž jsou: dějiny příslušné přírodní vědy na světové i národní úrovni, dějiny katolické teologie v Evropě a USA, dějiny magisteriálních výroků ze strany Říma. Čtenář je tedy uveden do velmi rozsáhlé a metodologicky spletité problematiky. Na základě výpovědi pramenných textů si pak může udělat svůj vlastní obrázek o průběhu tohoto dramatu. Vedle roviny historické a interpretační se autor této knihy nezříká ani roviny systematicko-teologické, protože jaksi samovolně vyplývá najevo, že historie je i v tomto případě učitelkou života, bořitelkou pseudomýtů a režisérkou podivuhodných překvapení.
Křesťan a islám
Křesťan a islám
|
